otec syna, neznalče písma

ten, kerej ho plodí, ten ho posílá, aby se vtělil, a vtělenýho ho korunuje

:-)))

   Zatím jsi neodpověděl."...

Josefe, já ti to vysvětloval - zapomněls.

"Posadit někoho po pravici" - znamená dát mu svoji moc.

Bůh (Otec, Syn a Duch svatý) dal svoji božskou moc i člověku Ježíši (s lidským tělem a lidskou duší). (Srov. Mt 28,18).

Navzdory tomu, že Bůh o sobě ve Starém zákoně prohlašuje, že svoji moc a slávu nikomu nedá, např.:

(Iz 42,8)

Já jsem Hospodin, to je mé jméno, a svou slávu jinému nedám, ani svou chválu modlám. 

Bůh toto mohl učinit proto, že sám se stal tímto člověkem Ježíšem Kristem - svoji slávu sice rozšířil i na Kristovo lidství, ale Boží sláva  takto majitele Boha  nijak neopustila. Ježíš byl "přidán" do Boží slávy i jako člověk a proto Platí, že Hospodin je jediný soudce, ale stejně tak platí, že soudit bude i člověk Ježíš Kristus ve svém lidství.

Ani člověk Ježíš nemůže své lidství nijak smísit s božstvím Boha - jeho lidství bude stát vždycky jen "po pravici " Boha, sice nesmísené s božstvím, ale také neoddělené od božství Syna.

(Sir. 35,12)

Vždyť Pán je soudce, který nikomu nestraní.

Sirachovec žil dlouho před Kristem - hovoří tedy o Bohu Hospodinu, který je soudcem.

Když tedy stejně tak platí, že soudit bude Kristus - myslíš si snad, že Bůh prostě jen na tuto věc  "změnil názor"?

a ty vaše exkrementy z vaší žumpy si vylévejte na vaše známé či příbuzné. Mě z toho vynechte

A řešte si laskavě vaši nenávist, vaše zamilování do Aeronetu,  do ruské okupace Ukrajiny a podobné vaše zlotřilosti.

S vašimi postoji jste se asi velmi dobře prosadil,  řekl bych že i za minulého režimu.

A co se týká Bible, Písma svatého -    předně se naučte číst a chápat prosté věty a jednoduchá sdělení Písma.

   To za prvé.

A za druhé -  proste Boha, aby vám dal milost věřit Ježíšovým slovům,  věřit slovům apoštolů o Bohu a o Pánu Ježíši Kristu, abyste nemusel vytvářet své vlastní ujeté hereze anebo nebyl lacinou hříčkou pro heretiky ze 4. století, kteří Jediného Boha zaměnili na Trojjediného Boha.  Což nyní bohužel předvádáte v plné kráse.

Když toto zjevně nedokážete,  pak vaše sáhodlouhé rádoby moudré teologické teze a výplody, tapetování, včetně nejapného vyhrožování,  jsou akorát k politování nebo k smíchu.

   S pozdravem

rosmano

1Pt 3:18 Neboť i Kristus jednou trpěl za hříchy – Spravedlivý za nespravedlivé – aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen duchem a nebo „v duchu“.

„duchem“.

To znamená duchem, kterého do něj Bůh vložil a kterého vloží i do věřících, když je vzkřísí z mrtvých. Alternativní čtení je „v duchu“, což by znamenalo „ve spojení s duchem“, tedy ve spojení s duchem, kterého Bůh věřícím slíbil, že jim dá sílu a dá jim věčný život. Ježíš byl mrtvý a ožil, když do něj Bůh vložil ducha a dal mu život. Od Adama je lidské tělo oživováno, „poháněno“ „duší“ (hebrejsky nefeš; řecky psuchē). Ale „duše“ může a také zemře a lidské tělo ztrácí svůj život (koncept „nesmrtelné duše“ v Bibli není). Bible obsahuje řadu veršů, které naznačují, že když mrtví věřící při vzkříšení ožijí, jejich těla budou poháněna „duchem“ místo „duší“. Například v Ezechielovi 37, když Bůh vzkřísí starozákonní věřící z mrtvých, říká: „Vložím do vás svého ducha a budete žít“ (Ez 37,14). V Janovi 6:63, když Ježíš mluví o vzkříšení z mrtvých, říká: „Duch dává život, tělo nic neprospívá.“ Stejně jako u Ezechiela je to duch ve vzkříšeném těle, kdo mu dává život. [Více o Janovi 6:62-63 viz komentář k Janovi 6:62.] 1. Korintským 15 je velmi užitečná pro pochopení toho, že „duše“ i „duch“ dávají život, ale lidský „duševní život“ končí, zatímco „duchovní život“, který získáme od Boha, ne. 1. Korintským 15:42 nám dává kontext toho, o čem jsou následující verše: „Tak je to i se vzkříšením mrtvých.“ Než se však budeme věnovat smrti a vzkříšení, je užitečné pochopit, že angličtina je při hovoření o těchto věcech v nevýhodě, protože v angličtině nemáme slovní zásobu, abychom popsali, co řečtina zobrazuje, takže musíme angličtinu trochu rozšířit. Poté, co Bible uvádí, že kontextem je smrt a vzkříšení (1 Kor 15,42), říká, že tělo je „zaseto“ (vloženo do země; pohřbeno) jako „duše jako tělo“ (1 Kor 15,44), tedy „tělo poháněné duší“ (angličtina nemá jediné vhodné slovo, jako je řecké psuchikos, které v tomto kontextu označuje oživení duševním životem). Korintským zde konstatují fakt: lidé, kteří jsou oživeni „duší“, a proto mají „duše jako tělo“, umírají a jsou pohřbeni. Pak však 1 Kor 15 dále říká, že až budou lidé vzkříšeni z mrtvých, budou mít „duchovní tělo“ (tělo pneumatikos; možná by byl jasnější překlad „tělo poháněné duchem“). Ježíš měl takové duchem poháněné tělo. Po svém vzkříšení byl stále z masa a kostí (Lukáš 24:39), ale nebyl oživován lidskou duší, ale duchem od Boha, stejně jako budou vzkříšení věřící, o nichž se zmiňoval Ezechiel, a jako budou křesťané při vytržení, až budeme mít tělo jako Kristovo (Fp 3,21). Ve světle výše uvedených informací se 1. Petrův 3:18 stává velmi srozumitelným. Ježíš byl lidskou bytostí a měl tělo poháněné duší jako každý jiný člověk. Byl usmrcen v těle – jeho tělo poháněné duší zemřelo. Ale byl oživen duchem, když Bůh vložil ducha do jeho mrtvého těla, stejně jako Bůh slíbil, že vloží ducha do těl ostatních věřících a přivede je k životu při jejich vzkříšení. Ježíš je „prvorozený z mrtvých“ (Kol 1,18) a skutečnost, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, by měla věřícím poskytnout velkou útěchu a jistotu, že i oni budou jednoho dne vzkříšeni z mrtvých k věčnému životu.

https://revbible.com/comm/1-Peter/chapter3/18

1 Pt 3:19

v jakém stavu také šel a hlásal své vítězství duchům ve vězení.

 „v jakém stavu.“ To lze také přeložit jako „v jakém okažiku.“a 

Obojí je možné a obojí dává smysl. Ježíš šel k duchům ve vězení ve svém novém, vzkříšeném, duchovním těle. Pro čtenáře Bible by bylo mnohem lepší, kdyby 1. Petrův 3:18-19 nebyl rozdělen do dvou veršů.

„hlásal své vítězství.“ 

Ježíš byl „usmrcen v těle, ale oživen duchem“, jak říká 1. Petrův 3:18. To, že Kristus byl vzkříšen z mrtvých v novém duchovním těle, je v souladu se vzorem zjeveným v 1. Korintským 15, který říká, že tělo, které je pomíjivé, se mění (1.Korintským 15:52). Tělesné tělo je zaseto ve smrti a to, co je vzkříšeno, je duchovní tělo, tj. tělo poháněné duchem místo duše (viz komentář k 1. Korintským 15:44). Ježíš byl vzkříšen z mrtvých jako „oživující duch“ (1 Kor 15,45) nebo „v duchu“ (1 Petr 3,18). Co Ježíš udělal, když byl vzkříšen z mrtvých a měl nové, duchovní tělo? Krátce po svém vzkříšení z mrtvých šel do „vězení“, kde byli drženi duchové, kteří se před Noemovou potopou vzepřeli Bohu. V Tartaru Ježíš „zvěstoval“ (nebo „ohlašoval“) své vzkříšení a vítězství uvězněným démonům. Slovo „zvěstoval“ je řecké slovo kērussō, „být hlasatelem; konat úřad jako hlasatel; hlásat jako hlasatel… zveřejnit, veřejně hlásat něco, co se stalo.

„Zvěstovat vítězství.“

Někdy se učí, že Ježíš chodil vidět duchy ve vězení během tří dnů a nocí mezi svou smrtí a vzkříšením, ale Bible to neříká. Ježíš zemřel, poté byl vzkříšen ve svém novém duchovním těle a právě v tomto novém duchovním těle Ježíš odešel k uvězněným duchům: Ježíš byl „usmrcen v těle, ale oživen v duchu. V tomto stavu také odešel a zvěstoval své vítězství duchům ve vězení“ (1. Petrův 3:18-19). Během doby, kdy byl mrtvý, byl ve skutečnosti „mrtvý“ a nežil v žádné formě. 1. Petrův 3:18-19 učí, že odešel „v duchu“. Získal své duchovní tělo a při svém vzkříšení se stal životodárným duchem (1. Korintským 15:45), takže až po svém 

vzkříšení odešel do Tartaru. Navíc těmto uvězněným démonům „nekázal“, jako by mohli uvěřit a být propuštěni. V Noemových dnech se vzepřeli Bohu tím, že se snažili vytvořit padlou rasu, a proto byli uvězněni. Padlá rasa je v Genesis 6:4 nazývána „Nefilim“ (viz komentář k 2. Petrově 2:4). Ďábel a jeho démoni se ze všech sil snažili Mesiášovi zabránit a porazit Boha, ale Mesiáš přišel navzdory jejich úsilí a zvítězil pro Boha. Aby to Ježíš dokázal démonům ve vězení, odešel do Tartaru a tam démonům ohlásil své vítězství. Občas se učí, že „duchové“ v 1. Petrově 3:19 jsou odhmotnění duchové nespasených lidí, kteří jsou v pekle. To však není význam verše. Pokud by duchové mrtvých byli posláni do pekla, pak by tam byli všichni duchové nespasených lidí Starého zákona, nejen duchové nespasených lidí, kteří zemřeli při stavbě Noemovy archy, což je doba zmíněná v 1. Petrově 3:18-20 (srov. v. 20). Písmo také učí, že když člověk zemře, je zcela mrtvý a v zemi čeká na vzkříšení. 

https://revbible.com/comm/1Pe/3/19

CEP

1Pe 3:19: "Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení,"

B21

1.Pet 3:19: "Tehdy přišel kázat duchům v žaláři —"

BKR 1579

1Pe 3:19: "Skrze něhož i těm, kteříž jsou již v žaláři, duchům přicházeje kázával,"

CSP

1P 3:19: "V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení,"

Škrabal

1P 3:19: "V tom (duchu) také se odebral k duchům, kteří byli ve vězení, a přinesl zvěst;"

CT-ST Stephanus 1550

1Pet 3:18-19: "οτι και χριϲτοϲ απαξ περι αμαρτιων επαθε δικαιοϲ υπερ αδικων ινα ημαϲ προϲαγαγη τω θεω θανατωθειϲ μεν ϲαρκι ζωοποιηθειϲ δε τω πνευματι εν ω και τοιϲ εν φυλακη πνευμαϲι πορευθειϲ εκηρυξεν"

CT-ST Stephanus 1550

1Pt 3,18–19: „ že i Kristus jednou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, zemřel sice tělem, ale oživil duchem, v němž také navštívil ty, kteří jsou ve vězení, a kázal jim “

Stando,  pořád ti uniká smysl toho, co ap. Petr ve Skutcích 2. kapitole říká.

Samozřejmě, že mluví o Kristově zmrtvýchvstání.

Avšak ten,  kterého si stavěl David před očima (některé překlady "viděl Pána",  "viděl Hospodina")

není ten,  který byl ze smrti zachráněn, vzkříšen,  (Ježíš)

ALE TEN,  KTERÝ HO VZKŘÍSIL -> tedy Bůh, Hospodin  - ( v tom případě vzkřísil JEŽÍŠE.)

A proto snažit se tvrdit,  že viděl Ježíše, jak vzkřísil Ježíše,  je totální NESMYSL. Blábol. Sorry.

Jistě, můžu.

1Kr 22:19:  Mikajáš dále řekl: Slyš tedy Hospodinovo slovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a celý nebeský zástup stál kolem něj, po jeho pravici a levici.

2Pa 18:18:  Míkajáš dále řekl: Slyšte Hospodinovo slovo: Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a celý nebeský zástup stál po jeho pravici a levici.

Iz 6:1:  V roce, kdy zemřel král Uzijáš, jsem viděl Panovníka sedícího na trůnu vysokém a vyvýšeném a lem jeho roucha naplňoval chrám.

Mar 11:25: "A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.""

Luk 6:37: "Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno."

Jan 20:23: "Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.""

Ef 4:32: "buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám."

Kol 3:13: "Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy."

Mat 9:6: "Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy" - tu řekne ochrnutému: "Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!""

/ Skrze člověka nelze přijít k Otci - tedy být zachráněn. /

A na to jste přišel jak, Ekrazite ?

Písmo,  které vy neznáte,  mluví zcela opačně než vy :

   1Tm 2:4:  který (Bůh) chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy.  5 Je totiž JEDEN BŮH, jeden je také PROSTŘEDNÍK mezi Bohem a lidmi, ČLOVĚK KRISTUS JEŽÍŠ, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě.