poslal Nepřihlášený
_____________________
Podle zdejšího heretika rosmana že prý není v Písmu ani zmínky o preexistenci Ježíše Krista.
Samozřejmě opak je pravdou.
V Písmu je dost zmínek o preexistenci Ježíše, např.:
"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
A to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn" (Jan)
- zde je jasně řečeno, že Ježíš Kristus, jednorozený Syn Otce, který přebýval mezi námi, je Slovo, které bylo na počátku a které je Bůh a které stvořilo vše, co je, tzn. že Ježíš Kristus, jednorozený Syn Otce, je Bůh, který je věčně a který je před celým stvořením, které celé tvoří. Neboli Ježíš Kristus je PREEXISTENTNÍ před svým vtělením a před celým stvořením, protože skrze něj bylo vše stvořeno.
"Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve nežli Abraham byl učiněn, já jsem."" (Jan)
- ten, který se narodil po Abrahamovi, je dříve, než byl Abraham stvořen. Navíc Abraham BYL, ale ten, který je dříve než Abraham, JE - protože je Bůh, preexistentní před svým vtělením a před stvořením. A jeho Božství dokládá, že i když se narodil po Abrahámovi, tak "viděl Abrahama", o jehož zajásání svědčí o pár veršů dříve. Ježíš zde potvrzuje svoji preexistenci i svoje Božství, protože je přítomný jak nyní před židy, tak dříve, před svým lidským narozením již u Abrahama. A přitom Abraham BYL a Ježíš Kristus JE: JE u Abrahama, JE nyní u židů...
A je to vlastně to samé, co říká i Jan Křtitel:
"To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já." (Jan)
"A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět."
- nejedná se o slávu, která byla pro něj teprve nachystána, ale o slávu, kterou již měl. Kdy ji měl? Dříve než byl svět, tedy kdy ještě nebyl svět, ale kdy Ježíš mohl být jedině "u Otce", v jeho lůně, v jeho náruči, protože kromě Boha před stvořením světa nebylo nic jiného. Již předtím, než byl svět, Ježíš byl u Otce, kde již měl slávu, a tu mu Otec opět v plnosti udělí i pro jeho oslavené neboli vzkříšené a nanebevstoupivší lidství - bude oslaveno i jeho tělo slávou, kterou měl Syn už předtím "u Otce, dříve než byl svět".
"Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.
Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.
Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem." (1Jan)
- tím Životem, který byl apoštolům a nám zjeven, je ono Slovo života, které "bylo na počátku" a které "bylo u Otce". Ten Život nevznikl až Ježíšovým narozením, ani až Ježíšovým pomazáním při křtu v Jorádnu - ten Život byl už "na počátku" a "u Otce". A nám se zjevil. Jak? Učinil se viditelným. Jak? Tím, že se stal tělem, které jsme na vlastní oči viděli, rukama se ho dotýkali a jeho jsme slyšeli. Čeho jsme se dotýkali a co jsme viděli a co jsme slyšeli? Přece ten Život, který byl už na počátku a který byl už předtím u Otce, ale nyní přišel v tělesné, dotýkatelné, viditelné a slyšitelné podobě: Slovo života, které bylo na počátku, které bylo Bůh, které bylo u Boha, skrze které bylo vše stvořeno, které se stalo tělem, které přebývalo mezi námi a na které jsme hledělil a kterého jsme se dorýkali a které jsme slyšeli. To nám bylo zjeveno, když se stalo tělem a přebývalo mezi námi: Slovo života, které bylo na počátku u Otce, které bylo Bůh, skrze které bylo vše stvořeno, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi, takže "jsme ho na vlastní oči viděli, na ně jsme hleděli a jeho se naše ruce dotýkaly". Ten, který byl dříve skryt a nám a našim očím neviditelný, byl zjeven zjevně neboli tělesně, a díky tomu ho naše oči viděly, naše ruce se ho dotýkaly a naše uši ho slyšely: Slovo života z Počátku a od Otce.
"Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa." (Jan)
- zvláštní: ten, který ještě nevystoupil do nebe, již tam JE: "aby ... byli se mnou TAM, KDE JSEM JÁ. Jak je to možné? Protože ten, který sestoupil a který teprve vystoupí, JE USTAVIČNĚ V LŮNĚ OTCE, u Boha, v Bohu. Kdo jiný by to mohl být než ten, který je věčný? A dokonce tak věčný, že je již "PŘED ZALOŽENÍM SVĚTA"?? Jedině Bůh může být před založením světa, jedině Bůh, který se stal člověkem JE již tam, kam teprve ve svém přijatém lidství vystoupí. Protože je "Jednorozený Bůh, který JE JSOUCÍ v lůně Otce", a Slovo, které je Bůh a které stalo tělem a přebývalo mezi námi. Slovo, které sestoupilo odtud, kde existovalo před tím, než sestoupilo, neboli kde PREEXISTOVALO: "Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes", "neboť jsem sestoupil z nebe", "Já jsem chléb, který sestoupil z nebe".
"Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?"
- ano, byl dříve: již před založením světa, dříve nežli Abraham byl učiněn, u Otce, na počátku, než skrze něj bylo stvořeno vše, co jest. A kde? U Otec, před založením světa, tedy PREEXISTENTNĚ neboli DŘÍVE - přede vším: odtud přišel, tam po dokonání všeho opět vystoupí. Sestoupil, a vystoupí. A sestupuje se jedině shůry, z nebe, z výsosti neboli OD BOHA. Právě tam byl dříve, než byl svět. Tam byl on a tam se opět navrací: sestoupil a vystupuje, tam, kde již byl neboli kde již PREEXISTOVAL - VRACÍ SE DO SVÉHO VLASTNÍHO, do plnosti projevů Boží slávy, kterou má od věčnosti od Otce, neboť ji má DŘÍVE, NEŽ BYL SVĚT, to znamená OD VĚČNOSTI. Protože je preexistentní Bůh - jednorozený Bůh.
"všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj;
pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus" (1Kor)
- vyvolený lid se sytil duchovně, aby nezahynul, a sytil se Kristem - tedy Kristus byl již před narozením z Panny, před početím z Ducha, před vtělením - byl s izraelským národem a sytil jej, podobně jak nás nyní sytí svojí krví a tělem a svým slovem. Byl s nimi již tehdy, protože již byl neboli PREEXISTOVAL. Nepili tehdy jen jako, alegoricky, metaforicky, protože by byli zahynuli, ale pili doopravdy, a tak byli připočteni k otcům, do lůna Abrahamova. Protože je sytil Kristus - preexistentní neboli reálně existující již před tím, než se stal tělem a přebýval mezi námi, neboli než se vtělil a byl porozen z ženy. Již předtím vším byl a napájel a sytil Izraelity na poušti. A bodejť by také nebyl, když skrze něj bylo stvořeno vše, co jest, a když měl slávu Otcovu dříve, než byl svět, a když je dokonce dříve, než byl Abraham učiněn, a když byl již před založením světa. Pak už pro něj byla jen maličkost být i u Izraelitů a s Izraelity, kteří jsou jeho milovaným a vyvoleným národem, z něhož měla vzejít spása. Proto také může jako Bůh, jako Pán, jako Hospodin říci: "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!" (Mt, Lk) Protože byl s Izraelity už na poušti, ale i po celé jejich dějiny, když tolikrát chtěl shromáždit děti Jeruzaléma. A proto také může říci: "mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, a neslyšeli" (Mt), protože byl nejen s Abrahahamem, nejen na poušti s vyvoleným lidem, ale po celé dějiny s vyvoleným národem, který on neustále "jako kvočna kuřátka shromažďuje pod svá křídla". Protože byl již tehdy, u všeho, všude. Protože byl "dříve než byl svět", protože je Bůh, a tudíž PREEXISTENTNÍ.
"Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,
nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.
A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži." (Filip.)
- co na tom, že je roven Bohu a že má přirozenost Boží, ON SE STAL JEDNÍM Z LIDÍ neboli člověkem. Stát se mohl něčím pouze ten, který byl již dříve, než se tím něčím stal. A on se stal něčím jiným, než byl předtím, původně, čehož se následně zřekl při volbě toho, čím dosud nebyl. Učinil výměnu: BYL NĚČÍM, a toho se vzdal, aby se stal něčím, čím dosud nebyl - stále TÝŽ jediný subjekt: byl ROVEN BOHU a STAL SE JEDNÍM Z LIDÍ. Stát se jedním z lidí mohl jedině ten, který předtím nebyl jedním z lidí, ale přitom již byl. A kým byl předtím, než se stal jedním z lidí? Byl ROVEN BOHU a MĚL PŘIROZENOST BOŽÍ neboli byl pouze Bůh, nevtělený, věčný, PREEXISTENTNÍ před svým vtělením neboli před stáním se jedním z lidí.
BYL, ale dosud ne člověkem, ale PAK se stal člověkem neboli jedním z lidí ten, který byl předtím pouze Bůh, dosud nevtělený, dosud ne jeden z lidí, ale zatím "pouze" roven Bohu a jsoucí Boží přirozenosti. A jedním z lidí se stal Týž - ne někdo jiný, ale týž, který byl již předtím, než se stal tím, čím dosud nebyl, ač sám již byl. Ale tím, kdo jedná, je stále týž: tentýž byl před stáním se jedním z lidí, tímtéž byl i poté, co se stal jedním z lidí, neboť byl i nadále tím, čím byl i předtím, byť se při stání se jedním z lidí zřekl svých výsad neboli projevů Boží slávy, aby na sebe mohl vzít lidskou pohanu včetně smrti. A je jasné, že jedním z lidí se nestal někdo, kdo je pouze jedním z lidí, ale někdo, kdo původně není jedním z lidí, ale pak se stává jedním z lidí. kdo to může být? Jedině ten, který je i dříve, než se člověk stává člověkem, tedy: Bůh, který vždy předchází bytí člověka. A bodejť by to nebyl BŮH, když je ROVEN BOHU a MÁ PŘIROZENOST BOŽÍ, dříve, než se stane jedním z lidí. Ten, který byl dříve, než se stal jedním z lidi, PREEXISTOVAL před stáním se jedním z lidí. Protože je víc než jeden z lidí - JE BŮH, neboť JE ROVEN BOHU a JE BOŽÍ PŘIROZENOSTI. Prostě Bůh, který je pak, pod dokonání díla spásy, i s přijatým lidstvím povýšen zpět do slávy Otce, takže se mu jako Bohu, jen nyní jako Bohu vtělenému, klaní celé tvrostvo, celé stvoření. Protože On JE PÁN - ADONAJ - HOSPODIN - BŮH, a to BŮH, který se stal JEDNÍM Z LIDÍ neboli ČLOVĚKEM, a to navěky. Proto má JMÉNO NAD KAŽDÉ JMÉNO a je hoden božské úcty klanění. Protože on je Adonaj, který se stal člověkem, aby nás svým vtělením, ukřižováním a vzkříšením spasil.
"nebyli jste vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem,
nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny
byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a zjeven kvůli vám na konci časů." (1Petr)
- zjeveno může být jedině to, co bylo již předtím, než bylo zjeveno. Co nebylo, to povstalo nebo bylo stvořeno, ale co bylo zjeveno, to bylo již předtím, než bylo zjeveno, ale nyní bylo odhaleno, jako závoj zakrývající něco, co už je, ale prozatím je to skryto pod nebo za závojem. Tak je to i s Ježíšem Kristem, Beránkem Božím, Synem Božím, vtěleným jednorozeným Slovem Boha: byl jako Beránek Boží předzvěděn "před stvořením světa" a poté odhalen, když sestoupil do tohoto světa a přišel do tohoto světa. A jak přišel? Tak, že se stal jako Syn neboli Bůh Slovo tělem. Tehdy byl odhalen a zjeven, neboť "co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven" (Jan). Netělesný byl zjeven Vtělením, zcela duchový ("Bůh je Duch") byl zjeven tělem, Neviditlený byl zjeven viditelným atd.
Byl dříve, a nebyl zjevný. Přišel, a byl odhalen neboli zjeven na konci časů.
Takže tolik k tomu výmyslu, že prý "v kázáních apoštolů není zmínky o preexistenci Pána Ježíše". Jak vidno, tak je, a to na mnoha místech a u vícera apoštolů. Jen to nechce mít zabetonované oči před pravdou. Pak se nevidí ani to, co je přímo před očima. A pak to není ani v srdci, protože to není ani ve víře. Hereze brání člověku v poznání pravdy, která osvobozuje, oblažuje a zachraňuje.
