"V, 1. Jsou-li tyto věci tak, jak jsou, a jsou-li napsány, totiž že Syn není v ničem podobný žádné stvořené věci, ale že vše, co je Otcovo je také Syna (J 17,10), nechápe snad někdo, že Syn je stejné podstaty s Otcem? Jako totiž platí, že je-li nějakým způsobem podobný stvořeným věcem a má-li s nimi společný původ, je s nimi soupodstatný, pak také platí, že je pochopitelně soupodstatný s Otcem, protože je co do podstaty od stvořených věcí odlišný, ale je vlastním Slovem Otce a zároveň jiným než ostatní stvoření – byť i ona všechna jsou pravá Otcova stvoření.

2. Takto uvažovali i Otcové a vyznali na nicejském koncilu, že Syn je soupodstatný a ze stejné podstaty Otce. Správně pochopili, že stvořená věc nemůže nikdy říci: Všechno, co má Otec, je mé (J 16,15). Jestliže totiž stvořená věc má počátek svého bytí, nevlastní věčně „to, co je“ ani „to, co bylo“. A z toho důvodu, že to, co vlastní Syn, a že také vše, co bylo už dříve řečeno o Otci, je Synovo, je nutné, aby podstata Syna nebyla stvořená, ale aby byl soupodstatný s Otcem."

https://frastan.webnode.cz/atanas/