Dalším ukázkovým úletem, jak heretici jdou až tak daleko, že raději popřou slova samotného Boha, než aby uznali svůj omyl a blud, je otázka křtu "ve jméno Otce, Syna a Ducha Svatého". Copak jim nestačí, že to řekl sám Bůh a musí popírat jeho slova? Kdo jsou, že se mu staví na odpor? Vím o jednom, který se tak postavil na odpor Bohu, až klesl do propasti, a spolu s ním i jeho druhové.

A tito bludaři se zkouší tento svůj odpor obhájit pomocí skutečností křtění "ve jméno Ježíšovo" v Novém zákoně.

Oč v tomto případě jde?

Je to jednoduché.

Nový zákon zná dva křty: křest Janův a křest Kristův - ne ten v Jordáně, ale ten udělovaný uvěřivším křesťanům. A právě tento rozdíl mezi dvěma křty vyjadřuje ono "ve jméno Ježíšovo", protože zatímco "křest Janův" je na znamení pokání člověka a nic sám o sobě v člověku nekoná, ten "křest Kristův" neboli "ve jméno Ježíše Krista" je ten, který nás "křtí do Krista", do jeho osoby, který nás s ním spojuje a začleňuje nás do něj, do jeho těla, a navíc je přikázán jím samým. Nejedná se tedy o protiklad křtění "ve jméno Otce, Syna a Ducha Svatého" kontra křtění "ve jméno Ježíše Krista", ale stále se jedná o tutéž skutečnost a o tentýž křest, kterým jsou věřící začleněni do Krista, do jeho těla při noření do křestní vody za formulace a vyznání "ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého", jak to přikázáal sám Pán Ježíš Kristus (a kdo má odvahu se nad něj povyšovat?).

Heretici totiž opět řeší spor slov Písma tím, že jedno slovo zvýrazní a druhé zcela popřou, aby namísto jako správní učedníci Kristovi a ctitelé Boha přijali v poslušnosti víry a z lásky obě slova jako Boží a viděli je tak, jak se to má, totiž v souladu, kdy jedno doplňuje druhé a naopak.

Takže i toto je krásná ukázka toho, jak vzniká a jak se propaguje hereze heretiků: zvýrazněním jednoho slova a popřením druhého slova, aby místo toho naopak hledali, kde je pravda a co těmito zdánlivě odporujícími si slovy nám chce Bůh sdělit. Máme totiž doloženo jak z Písma, tak i z mimobiblických textů, že se vždy křtilo "ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého" při křtěni katechumena "do jména Ježíšova" neboli do jeho osoby, do spojení se s ním jako údu s tělem.

Takže tak jednoduché to je.

"Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli."

"ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem"

"Pavel řekl: "Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?" Oni řekli: "Křtem Janovým."
 Tu jim Pavel prohlásil: "Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše."
 Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše."

"křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého"

A komentovat nějak heretikovu nestydatou lež, že učení o Trojici vzniklo až ve 4. století, když tady na Granu už bylo tolikrát uvedeno tolik důkazů, že křesťané věří v Trojici a vyznávají ji už od samotných apoštolů, snad už nemá ani smysl. Heretik si prostě mele svou, i když mu sám Bůh sděluje slova o Trojici, o "Otci, Synu a Duchu Svatém". Heretik si totiž zamiloval více svoji vlastní lež než pravdu Boží a čirá fakta. Je to tak krásná studie o myšlení heretika, o jeho intelektuálních a psychologických pochodech, o intencionální slepotě, jak prohlašovat, že král má krásné šaty, i když všichni vidí, že je úplně nahý. I heretikova lež je úplně nahá neboli odhalena při konfrontaci s pravdou, např. v tom, že důkazy jasně svědčí o víře křesťanů v Trojici už od počátku, od 1. století, od apoštolů. A i když jsou tyto jasné historické důkazy předloženy, heretik ve své, už až chorobné lhavosti dál nalhává všem okolo, že ne, že černá je bílá a bílá je černá, i když všichni vidí, že černá je černá a bílá je bílá. Jak smutné je rozhodnutí heretika pro očividnou lež, kterou všichni okolo vidí, jen on ji NECHCE vidět, protože si ji zamiloval více než pravdu a poctivost k faktům.