Bezbrannost je součástí DNA křesťanství. Křesťané, kteří chtějí ve jménu víry dobývat svět, si spletli křesťanství s řekněme islámem. Fundamentální křesťanství, křesťanství holých základů, není vírou agresivity, nadvlády, prosazování sebe sama, ale bezbrannosti, tichosti, služby jeden druhému. Byli jsme Pánem vyslání jako ovce mezi vlky. Ovce mezi vlky není nijak zvlášt vyzbrojená. Dá se říci, že je - bezbranná. Její jediná obrana je Pastýř, který stojí za ní. Křesťanům by mělo být jedno, kdo jim ve světském světě vládne a kdo ne, protože jejich králem je Kristus.

Přesto je třeba říci, že "Nastavení druhé tváře" není otázkou ustupování Zlu, ale dívání se Zlu hrdě do tváře a neustupování mu ani o píď. Neustoupení ze svých zásad, to znamená nevzetí agresorovi důvod, proč zaútočil. "Ovce" jsou vyzvány k tomu, aby neházeli perly sviním, aby nedával psům, co je svaté, nebo se prasata  i psy obrátí pro ti nim a rozsápají je. Jinými slovy, nemají se nechat zneužívat, zotročovat. I láska patří mezi to, co je svaté. I péče o druhé.

I odpuštění vin. I život sám a jeho důstojnost.I ústava demokratického státu.  I to je dar milosti od Ježíše Krista, vykoupená krví nevinných. Ani ústava a ústavní funkce se nemají svěřovat "sviním." Mnohdy se říká, že kupříkdu hledáme prezidenta, poslance, senátora, premiéra, ministra zahraničí nebo třeba životního prosředí, a ne biskupa, kazatela, rabína. Ale i zde platí: Nedávejte sviním, co je svaté, nebo se obrátí proti Vám a oškubají Vás. Kriteria, co platí pro kazatele, v demokratickém státě hlásícím se "ke křesťanským kořenům" mají platit i pro ústavní činitele. Neboť i Ústava je Boží dar - tudíž to, co je svaté.

Máme se "podřizovat světskému meči", ale stejně tak "neposlouchat lidi, ale Boha." Tam, kde politická moc jde proti evangeliu, tam křesťané mají poslouchat Boha. V bezbrannosti, nenásilnosti.  Obrana není násilí, násilí je útok, agrese. Bezbrannost může znamenat i čelení silnějšímu nepříteli usilující o náš život a důstojnost - se zbraní v ruce. Hlad po přežití a po bezpečí, po tichosti a skromnosti, je stejným hladem jako hlad po chlebu či vodě. Hlad však není nenažranost. A nejenom chlebem živ je člověkem, ale každým slovem, o vychází z Božíh úst.  

To je třeba od sebe odlišovat. Hlad, který potřebuje nasytit k přežití, od nenažranosti, která chce stále více a více, která nikdy nemá dost. Nasycení hladu je svaté, nasycení hladu je obrana, hlad je bezbrannost  a vrozenost, hlad není násilí. To nenažranost je svině, nenažranost je útok, nenažranost je agresvita, to nenažranost je pokřivená tělesnost a přátelství se světem. Nedávejte perli sviním a psům, co je svaté.  

Láska k nepřátelům znamená uvědomovat si, že hlad nemáme pouze my nebo lidé nám sympatičtí, ale také lidé nám nesympatičtí nebo dokonce nám nepřátelští. I naši nepřátelé mohou mít hlad, žízeň, mohou být ve sporu v právu. Naše emoce nesmí zastřít vědomí toho, že i "náš nepřítel" je člověk, na kterého svítí slunce a prší déšť stejně jako na nás. "Nepřítel" nemusí být hnán pouze nenažraností, ale také hladem. A naopak může být utlačován i naší vlasní nenažraností.Nejsme voláni mít lásku pouze k sobě, ale i k nepřátelům. Láska  v bibli nejsou emoce. Emoce plynou z vrozenosti, za ně nemáme zodpovědnost. Láska v bibli není zamilovanost, růžové brýle. Láska  v bibli, Agape, která je Bůh, je postoj, vůle, rozhodnutí. Poznání, prožívání, zkoumání, reflexe. Sebe-reflexe, tudíž i pokání. 

Emoce se nesmějí stávat brýlemi, ať už růžovými nebo temnými, nasazenými na naše oči. Láska se dívá na svět, na naše nepřátele, bližní, ba i na sebe samotné, pravdivě, očima Ježíše Krista, naslouchá sluchem Ježíše Krista, slouží rukama Ježíše Krista, kráčí nohama Ježíše Krista. Láska, Duch Svatý, Charakter Boží, je Tělo Ježíše Krista mezi námi. Láska jsou postoje, k sobě samému, k bližním ba i k nepřátelům. Zkoumání, které se učí od sebe odlišovat hlad a nenažranost, perly od sviní, svátosti od psů,  radost od bolesti, dobro od zla. Zkoumání, které se učí, co to znamená, když Bůh chce Milosrenství a ne oběti.