Jsou zde přenice, že my jsme Boží synové stejně jako Ježíš. Ale ty jsou pouze z neznalosti nebo dokonce z odpírání pravdě zjevené Synem.

Ježíš je totiž jasně JEDNOROZENÝ

 - tzn. jediný, jedinečný, jediný svého druhu, a to JEDNOHO RODU S OTCEM,

protože od Otce zrozený. A tudíž jediný VLASTNÍ Syn Otce.

Není žádný jiný takový, jen Ježíš - JEDNOrozený.

A ten jako jediný je JEDNO s Otcem.

A tak moc JEDNO, že je jsoucí v lůně Otcově - pouze on, jako jediný, jako Jednorozený, jako jednoho rodu s Otcem.

Tuto jeho jedinost, jedinečnost a sourodnost s Otcem vyjadřuje a podtrhává i to,

že jako JEDINÝ zná Otce, a tak nám o něm jako JEDINÝ může říci a vyložit nám jej,

protože:

"nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit"

- ví to jen JEDEN JEDINÝ, a to jediný a jednorozený VLASTNÍ SYN OTCE.

Tento jediný vlastní Syn od Otce je od Boha zrozený, neboť je JednoROZENÝ.

My ostatní, kteří jsme také nazýváni syny Božími, jsme však ne zrozenými syny Otce, ale syny přijatými Otcem, adoptovanými skrze Ježíše Krista, když jsme na něj jako věřící naroubováni Duchem:

"Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného Zákonu,
 aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny."

"Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny"

"my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem"

A v tom je rozdíl mezi Jednorozeným Synem Otce a mezi námi, syny Božími, protože Syn je vlastním synem Boha Otce, my jsme však byli cizími, ale byli jsme adoptováni, přijati za vlastní. On je shůry, z Boha, od Otce, my jsme však zdola, ze země, z člověka. On přišel shůry, kdežto my jsme se museli narodit shůry. On je totiž vlastní syn Otce a my nevlastní, přijatí, přivtělení skrze Ducha Svatého k tomuto Jednorozenému, jedinému vkastnímu Synu Otce, který dříve nežli Abraham byl JE, kdežto my se narodili až po Abrahamovi. A on přišel shůry a my zdola. On se vrací vzhůru, my, pozemští synové, se musíme narodit shůry, abychom mohli s Jednorozeným vystoupit vzhůru, na Výsost, do nebe, odkud on přišel, ale my ne, my jsme přišli ze země, z pozemských rodičů.

Takový je tedy rozdíl mezi Jednorozeným, jediným a sourodným vlastním synem Otcem, a mezi námi, mnohými, narozenými z lidí, nevlastními syny Otce, cizorodými s Otcem, jiného rodu než Otec, dokud se nenarodíme shůry neboli z Ducha. Až pak se stáváme přijatými neboli adoptovanými syny Otce skrze jednorozeného Syna Otce, který byl u Boha a kterého, "když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. A protože jsme synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče." A až díky tomu se Jednorozený stává "prvorozeným mezi mnoha bratřími", "které předem vyhlédl a také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna", podobu jeho jediného a jednorozeného, vlastního Syna, kromě kterého není žádného jiného vlastního Syna. On je jediný a jedinečný a my se stáváme syny pouze skrze něho a v něm - on je jednorozeným Synem odevždy, my se jimi teprve stáváme.

Tak takový je rozdíl mezi jím a námi, mezi jednorozeným, vlastním Synem, a mezi námi, přijatými za vlastní skrze jediného vlastního Syna Boha Otce, který ho rodí od věčnosti a v čase pak jej počíná skrze Ducha Svatého v lůně Panny Marie, aby se stal jedinou Hlavou svého Těla, jehož my se přičleněním k němu stáváme jeho údy neboli přijatými, tj. adoptovanými syny v Synu.