Jednání Božího lidu

[Magdalena07]

[quote="brusle7"]Důležité je vidět v našem smýšlení a jednání, jak by smýšlel a jednal Ježíš... Prostě jít s Ním tak, jak vnímáme, že by šel On..”.

Vypadá to velmi jednoduše, ale to by tady nesměl být Jeho Nepřítel !

Pokud tedy z našeho myšlení a jednání nevyzařuje Jeho Duch, JE TO ŠPATNĚ !!!
Vždy bychom se měli zeptat: “ Jednal by tak On?”
Naše srdce, náš hlas svědomí nám odpoví .
On vždy jedná s Láskou a mírností vychovává , poučuje svůj lid .
I my jsme povinni - máme -tak jednat mezi sebou!
Ne kritikou, posměšky, ponižováním, ale s láskou vysvětlujme své vnímání Jeho slov, své jednání … s láskou k sobě, k bližním a hlavně z Lásky k Němu.
Vždy zarmucujeme Jeho Ducha, když se svými bližními jednáme jako s dětmi Nepřítele .



Nemáme právo jednat s těmi, které Bůh miluje , bez lásky.
Nic nás neomlouvá, ani únava, ani nemoc , ani cokoli jiného. Jsme- li Jeho lid, jednejme mezi sebou tak, aby byl s námi spokojen , to znamená v Jeho moudrosti a lásce . Pokud vnímáme kolem sebe nelásku, raději jděme za Ním, abychom se nestali nástroji v rukou toho Zlého.

On nás přitáhne k sobě a s láskou nám řekne, co děláme špatně a poučí nás , co děláme v rozporu s Jeho vůlí .
Naše lítost je zároveň Jeho odpuštěním…

Amen
_________________
Magdalena

[brusle7]

"Vždy bychom se měli zeptat: “ Jednal by tak On?”
Naše srdce, náš hlas svědomí nám odpoví .

Pokud vnímáme kolem sebe nelásku, raději jděme za Ním, abychom se nestali nástroji v rukou toho Zlého.

On nás přitáhne k sobě a s láskou nám řekne..."



AMEN, Magdaleno!

[brusle7]

"On vždy jedná s Láskou a mírností vychovává , poučuje svůj lid .
I my jsme povinni - máme -tak jednat mezi sebou!
Ne kritikou, posměšky, ponižováním, ale s láskou vysvětlujme své vnímání Jeho slov, své jednání … s láskou k sobě, k bližním a hlavně z Lásky k Němu."


ANO. Vysvětlujeme navzájem vnímání Jeho slov. Dělal to i Ježíš. A část lidí jeho slova přijala, a část lidí to nepřijala a chystala se Ho zabít.


Jak pracuji ve specifické výchově dětí a mládeže, tak vím, že nejtěžší na našem povolání je vysvětlovat, usměrňovat, napomínat - vůči druhým lidem (dětem a mladistvým, případně jejich rodičům) do očí. Od toho se pak odvíjí i schopnost dělat toto povolání v praktickém životě - dokázat se i přímo vymezit - a unést "obracení" některých napomínaných proti napomínajícímu.

Noví mladí kolegové nebývají ze škol na toto moc připraveni (očekávají spíš jinou činnost) a v podstatě až v praxi poznávají, zda toto chtějí či nechtějí dělat (protože plno lidí se při napomínání brání - a napomínání obrací pak proti těm, kteří v lásce poukazují na chyby či nepřijatelné chování).

Nejtěžší (ale nejúčinnější) výchovnou práci vykonávají tzv. důslední vychovatelé. Mohou být sice i přechodně neoblíbení (hlavně pro rodiče hájící své děti v jejich zlu ), ale dokážou "probllémovým" dětem skutečně z dlouhodobého hlediska pomoci (že děti neskončí například ve výchovných ústavech nebo ve vězeních). Ideálem je samozřejmě souběžné vnímání pomoci, ale zpravidla se to děje až s odstupem. A nejvíce po letech - kdy některé ty bývalé děti zpětně pochopí více a jsou rády za tu důslednost včetně napomínání.

Pokud mám někoho rád a záleží mi na Jeho cestě (k Bohu), bylo by nebratrské mu neříkat pravdu či chyby, které u něho vidíme (samozřejmě s láskou a s úctou, ne v úmyslu kritiky či ponížení). A dělal to a dělá i Ježíš, z lásky k nám.

Brusle7