Grano Salis

SVÌDECTVÍ PÍSMA O BOHU OTCI A BOHU SYNU

1) Bùh Otec svìdèí o Bohu Synu

�almy 2, 7 Pøednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi øekl: „Ty jsi mùj syn, já jsem tì dnes zplodil.

Potøebujeme liturgii?

NEPRAKTIKUJÍCÍ KATOLÍK“ JE JAKO „KULATÝ ÈTVEREC“. EXISTUJE VÙBEC?

Zaujal mì èlánek Petra Kukala, který trefnì pojmenovává vìci, které mì v poslední dobì vnitønì zneklidòují. Èasto pøemý�lím, jak v dne�ní individuální dobì nejlépe slou�it a vycházet vstøíc svým farníkùm. �ijeme v postoji „co z toho mám já“ a podle toho mìøíme priority svého �ivota.

Zároveò se postmodernímu èlovìku tì�ko zapojuje, nato�pak zavazuje do skupinových aktivit, kdy jeho „já“ není jediným hybatelem, ale splývá v „my“ (Tìlo Kristovo).

Kdy se exkluzivní vztah Bùh–èlovìk na hodinu m�e projeví v �ir�ím rozmìru Bùh–Bo�í lid a kdy se bohoslu�ba primárnì nesoustøeïuje na na�e individuální potøeby, ale pøesahuje rámec èasu.

(Tomas van Zavrel).

Kázání o sestoupení Je�í�e do pekel

První ètení: �alm 110,1 - 6: „Davidùv, �alm. Výrok Hospodinùv mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti polo�ím tvé nepøátele za podno�í k nohám." Hospodin vztáhne �ezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostøed svých nepøátel! Tvùj lid pøijde dobrovolnì v den, kdy pohotovost svolá�; v nádheøe svatynì jak rosa z lùna úsvitu se objeví tvé mu�stvo. Hospodin pøísahal a nebude �elet: Ty jsi knìz navìky podle Malkísedekova øádu. Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hnìvu nepøátelské krále. Bude soudit pronárody - plno mrtvol v�ude -, on rozdrtí hlavu velké zemì. Cestou z potoka pít bude, proto vztyèí hlavu.“

Druhé ètení: Zjevení 1,12 – 18: „Obrátil jsem se, abych vidìl, kdo se mnou mluví. A kdy� jsem se obrátil, spatøil jsem sedm zlatých svícnù; uprostøed tìch svícnù nìkdo jako Syn èlovìka, odìný øízou a� na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bìlostné jako snìhobílá vlna, jeho oèi jako plamen ohnì; jeho nohy podobné kovu pøetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot pøíboje. V pravici dr�el sedm hvìzd a z jeho úst vycházel ostrý dvouseèný meè; jeho vzhled jako kdy� slunce záøí v plné své síle. Kdy� jsem ho spatøil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vlo�il na mne svou pravici a øekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten �ivý; byl jsem mrtev - a hle, �iv jsem na vìky vìkù. Mám klíèe od smrti i hrobu.“

Zákon høíchu a smrti a zákon Ducha �ivota

Tento èlánek vznikal v dobì, kdy jsme se bavili o na�í záchranì v Je�í�i Kristu

a o Bo�í milosti. O záchranì, která je zdarma a bez lidských zásluh.

O záchranì, která je tak cenná a vzácná, �e ani nejde nièím zaplatit.

Øe�ili jsme rozdíl proti podmínìné "záchranì", kterou si èlovìk dìlá sám sobì,

kdy si "buduje svaly" a "zachránìni" budou jen ti, co mají nejvíc tìch "duchovních svalù",

nejvìt�í vytrvalost. Ti ostatní pak mají smùlu, pùjdou do zatracení.

Reagoval jsem èlánkem na nápady ve stylu "kdybych byla(a) spasen(a),

to by se to hezky høe�ilo, nemìlo by cenu se o nic sna�it, nestálo by za nic bojovat ..."

na které jsem se ptal v èlánku �ivotní motivace. Byla to také reakce na handl "odpu�tìní"

ve stylu "nìco za nìco", odpustím ti, kdy� ... (bude� splòovat podmínky)

Velikonoèní kázání

První ètení: Job 19, 25-27: „Já vím, �e mùj Vykupitel je �iv a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kù�i sedøeli, aè zbaven masa, uzøím Boha, já ho uzøím, pro mne tu bude, mé oèi ho uvidí, ne nìkdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“

Druhé ètení: Skutky 1, 13-14: „Kdy� pøi�li do mìsta, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondøej, Filip a Tomá�, Bartolomìj a Matou�, Jakub Alfeùv, �imon Zélóta a Juda Jakubùv. Ti v�ichni se svornì a vytrvale modlili spolu se �enami, s Marií, matkou Je�í�ovou, a s jeho bratry.“

Ètení ke kázání: Jan 20, 11-18: „Ale Marie stála venku pøed hrobem a plakala. Pøitom se naklonila do hrobu a spatøila dva andìly v bílém rouchu, sedící na místì, kde pøed tím le�elo Je�í�ovo tìlo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proè pláèe�?" Odpovìdìla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho polo�ili." Po tìch slovech se obrátila a spatøila za sebou Je�í�e; ale nepoznala, �e je to on. Je�í� jí øekl: "Proè pláèe�? Koho hledá�?" V domnìní, �e je to zahradník, mu odpovìdìla: "Jestli�e tys jej, pane, odnesl, øekni mi, kam jsi ho polo�il, a já pro nìj pùjdu." Je�í� jí øekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistøe'. Je�í� jí øekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratøím a povìz jim, �e vystupuji k Otci svému i Otci va�emu a k Bohu svému i Bohu va�emu." Marie Magdalská �la k uèedníkùm a oznámila jim: "Vidìla jsem Pána a toto mi øekl."“

Dokonáno jest.

První ètení: �alm 143,7: „Pospì�, odpovìz mi, Hospodine, mùj duch dokonává, neukrývej pøede mnou svou tváø, nebo se budu podobat tìm, kdo sestupují v jámu.“

Druhé ètení: �idùm 10, 11-14: „Ka�dý knìz stojí a koná dennì bohoslu�bu, znovu a znovu pøiná�í tyté� obìti, ale ty nikdy nemohou nav�dy zahladit høíchy. Kristus v�ak pøinesl za høíchy jedinou obì�, navìky usedl po pravici Bo�í a hledí vstøíc tomu, 'a� mu budou nepøátelé dáni za podno� jeho trùnu'. Tak jedinou obìtí nav�dy pøivedl k dokonalosti ty, které posvìcuje.“

Zemrel Je�í� v pátek?

Je�í� byl ukøi�ován pidlé Bible ve støedu a nikoliv v pátek jak se vìøí chybnì podle tradice.

https://reformace.cz/zod-cislo-45/zemrel-jezis-v-patek

Koho Bùh vzkøísil ze smrti ?

Jsou tady velikonoce. Pøipomínáme si smrt a vzkøí�ení Pána Je�í�e z Nazareta.

Bùh Ho tøetího dne po umuèení a ukøi�ování vzkøisil z mrtvých.

Víra v to, �e Bùh vzkøísil Je�í�e z mrtvých, je základní podmínkou na�eho SPASENÍ.

Ø 10:9: Vyzná�-li svými ústy, �e Je�í� je Pán, a uvìøí�-li v srdci, �e ho Bùh vzkøísil z mrtvých, BUDE� SPASEN.
10 Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.

Tato událost je centrem, tì�i�tìm víry køes�anù.

Pokud Bùh Je�í�e nevzkøísil, nemá køes�anská víra smysl.

Nicménì :

Kým byl/je Je�í� ? Koho to vlastnì Bùh vzkøísil ?

Misijní slu�ba ap. Pavla, jeho zvìstování evangelia bylo soustøedìno právì na tuto událost.

Pí�e :

"Rozhodl jsem se, �e nechci mezi vámi znát nic ne� Je�í�e Krista, a to toho ukøi�ovaného."

Kdy� se se vzkøí�eným Je�í�em setkal, mìlo to setkání zcela revoluèní dopad na jeho �ivot.

V�echno se zmìnilo.

Pro svou èinnost, pro to, co hlásal, byl pozdìji uvìznìn. A v Øímì popraven.

ODPU�TÌNÍ, co je odpu�tìní podle Boha

Slovo "odpu�tìní" je v celém Písmu zmínìno "jen" 17x.

¨První zmínka je v �almu 130, ve ètvrtém ver�i.

Zaènìme ve tøetím:

Pokud bude� hledìt na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí?

Ale u Tebe je odpu�tìní — proto vzbuzuje� bázeò.

Oèekávám na Hospodina, oèekává du�e má, èekám na Jeho slovo.

Má du�e vyhlí�í Panovníka víc ne� strá�ní jitro, víc ne� strá�ní jitro.

Èekej, Izraeli, na Hospodina, v�dy� u Hospodina je milosrdenství, hojné je u Nìho vykoupení.

Odpu�tìní je u Panovníka Hospodina, ne u nás. U nás je nepravost, kvùli které sám v sobì nikdo pøed Bohem neobstojí a obstát nemù�e.

Odpu�tìní je Bo�í zále�itostí a pøímo souvisí s Bo�ím milosrdenstvím, které je u Hospodina stejnì jako odpu�tìní, které je mo�né díky vykoupení. Bez prokázání Bo�ího milosrdenství díky vykoupení Pánem Je�í�em Kristem, který za nás zaplatil veliké výkupné, se �ádné odpu�tìní nekoná.

Prorok Daniel napsal v 9. kapitole, 9. ver�i tato slova:

Panovníkovi, na�emu Bohu, zùstávají slitování a odpu�tìní. To proto, �e jsme se proti Nìmu vzbouøili.

Bez Bo�ího slitování a odpu�tìní a bez báznì pøed Bohem, který tuto bázeò vzbuzuje nemá èlovìk nadìji. A bez pokorného uznání a vyznání vin, høíchù a nepravostí, bez pøijetí Bo�ího soudu nad sebou nemá Bùh zpùsob, jak dát èlovìku milost k záchranì.

Srdce mluví k srdci.

Vztah mezi Bohem a èlovìkem není pouze intelektuální, ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí - rozum, vùli i emoce.